Sleduj mě
Zpět na články
ž c

Jeden z nejlepších tréninků pro tělo i mysl – surfování

23. 10. 2017

Spousta zkušeností je nečekaných a o to větší zábava je jít do nich po hlavě. Když mi přišlo neplánované pozvání na týdenní surf kemp v Portugalsku, řekl jsem si, proč by vlastně ne. A jak se říká, už nikdy nebude můj život jako dříve.

 

Zní to asi jako šílené klišé, ale je pravdou, že vaši osobnost formují zkušenosti, takže s každou novou jste někdo trochu jiný. Nebo se vám nikdy nestalo, že jste zkusili něco, co vám změnilo pohled, sedlo vám, bylo přesně pro vás? Ochuzeni o ten zážitek byste přemýšleli jinak? Konec hluboké filosofie na okraj, je možná moc vážná pro ten samotný ve skrze pohodový zážitek.

Do portugalského Amada jsme se z Prahy vydali přes Anglii, přistáli ve Faru a hodinu se přesouvali do surfového kempu, který byl zhruba 10 min. jízdy od pláže. Atmosféra byla od začátku přátelská a uvolňující, což ještě více podkreslilo celý zážitek. Měli jsme před sebou pět dní surfování, se začátkem v prvním levelu a koncem v tom, do kterého se vlastními silami dostaneme. Byli jsme tři, s Davidem jsme šli do prvního levelu, což je fajn z hlediska podpory a ostřílený Tomáš začínal hned ve třetím. Takto byly rozdány karty a nemohl jsem se dočkat toho, jaké to nakonec bude, love or hate.

Zůstávají ve mně hlavně pocity, než konkrétní události.

Mít na sobě neopren je divné, vlhké a škrtí to, naštěstí si rychle zvyknete a pochopíte jeho účel. Oceán je totiž vážně ledový a bez něj byste tam nejspíš ani nevlezli. Nakonec jsou to spojené nádoby, i při pořádném drillu máte optimální teplotu a neuvaříte se. Od prvních hodin je cítit, že tady se jde skutečně sportovat, nikdo se nefláká, ať už jde o lidi z kurzu, nebo profíky, na které koukáme kolem.

 

„Oceán je vážně ledový a bez neoprenu byste tam nejspíš ani nevlezli.“

 

Rozvička a strečink se nepodceňuje, obličeje jsou namazené tunou vosku, tvořící z lidí na pohled jakési batmany. Ochránit kůži před celodenním ostrým sluncem má absolutní přednost oproti nějakému opálení. Obrovská pláž Amado je vyloženě surfařská, je to jako vstoupit do nějakého obrovského gymu s tím rozdílem, že zde nepotkáte nikoho, kdo by tam byl jen kvůli fotkám na Facebook. Už jen být součástí takového prostředí působí velmi silně, všichni děláte jeden sport a dřete pro to. Žádné předvádění se, povýšenost. Mimochodem všichni jsou zde v neskutečné formě, čemuž jsem se ze začátku divil, po prvních dvou lekcích jsem ale pochopil.

 

„Všichni jsou zde v neskutečné formě.“

 

Vlastně ani nevím, jaké jsem surfování čekal, ale rozhodně jsem nepředpokládal, že bude tak fyzicky náročné. Nejen silově, ale zejména vytrvalostí. Už od prvního dne jsme se na prkně postavili, takže jsme putovali do dalších a dalších levelů, které znamenaly dvoufázový trénink s dopoledním a odpoledním blokem. Pokud skutečně chcete chytat vlny, po odpoledním tréninku sotva popadáte dech a jste celkově naprosto vyčerpaní. Výdej energie je obrovský a zpětně vám docvakne, proč je tu každý jak z fitness časopisu. Svůj podíl na tom má také fyzická práce ve studené vodě. Kde se ta náročnost a špičkový trénink bere?

Při surfování pracuje naprosto celé tělo, těžko hledat mezi sporty konkurenci. Nachodíte desítky metrů proti odporu vodu, který je za velkou vlnou tak silný, že vás po dně posouvá o několik metrů zpátky. Takže to jdete znova. A znova. Dokud se nedostanete tak daleko, že můžete na prkno nasednout, či nejste po pás ve vodě. Při chytání vlny intenzivně pracuje celé tělo, uděláte desítky „zvedaček“, či kliků s nohami u země, při samotném „pop-upu“ (postavení se na prkně) pak výpad a dřep, přičemž stále jedete na vodě, takže musíte celé tělo stabilozovat a synchronizovat. A k tomu pádlujete. Ruce, záda, ramena, core, nohy a pořád dokola. Když tohle děláte celé léto, není pro vaši životní formu třeba cokoliv dalšího. Někteří nedokázali postoupit na vyšší level, protože se již zkrátka fyzicky na prkně nedokázali postavit. Vedle toho je důležité se také plně soustředit. Vybrat si tu správnou vlnu (silnou, rovnou a osamocenou) je věda už jen proto, že naskočit na špatnou znamená vracet se od břehu zase zpátky. A pokud se nesoustředíte, můžete si také něco udělat. Oceán vždy vyhraje.

 

„Když tohle děláte celé léto, není pro vaši životní formu třeba cokoliv dalšího.“

 

Právě efekt na hlavu je úžasný. Neustále sledujete horizont a snažíte se rozpoznat zvedající se masy vody. Pádlujete, řešíte kdy a jak se postavit, jedete vlnu, zkoušíte zatáčet, dojedete na břeh, jdete plní endorfinu zase zpátky. Pořád dokola. Když to celé končí a vy sedíte na pláži, dojde vám, že za celou tu dobu jste v hlavě neměli nic jiného, než vlny. Žádná práce, prostě nic. Jen prkno a moře. Absolutně netušená meditace.

Je to prostředí, které mi hodně přirostlo k srdci. Přísné samo na sebe, ale přitom zcela uvolněné. Sportovní a motivační, přátelské. Se zdravím na prvním místě. Zcela nový pohled na sport a životní styl.