Sleduj mě
Zpět na články
ž s

Na co si dát pozor u Intermittent Fastingu (přerušovaného půstu), část 1.

9. 8. 2017

První druh stravování, který se ke mně dostal, byl klasický high-frequency – vysokofrekvenční fitness jídelníček. O něm slyšel skoro každý kdo začínal cvičit, tedy jíst co 2 hodiny, ideálně kuře a rýži, protože oheň v peci nesmí vyhasnout. Ráno po spánku do sebe co nejrychleji nacpat snídani a ideálně vysokosacharidovou, protože se vám jinak rozpadnou svaly po nočním hladovění. Dobrá blbost.

 

Já jsem takto jíst zkoušel docela dlouho. První problém je, že mi to prostě nedělalo dobře, moje trávení to nezvládalo, takže i výsledky byly tak nějak stagnující, druhý pak strašná nepraktičnosti. Dostanete tik kontrolovat hodiny při každém jídle, abyste si mohli spočítat, kdy bude hned to další a nedej Bože, že v tu dobu budete zrovna někde mimo, je to stresující. Začal jsem tedy více studovat, zda je tohle skutečně to pravé, protože mi už po přečtení Primal Blueprint bylo dost jasné, že naše těla nejsou evolučně stavěna na příjímání potravy každé dvě hodiny. Tak jsem se dostal až k IF, nebo-li intermittent fasting, česky přerušovaný půst, což si nepleťme s hladověním.

 

„Nevstřebáváme tolik živin, jako když tělo skutečně potřebuje nakrmit.“

 

Úplně poprvé jsem se dozvěděl základní informace o půstu, že není přirozené mít neustále v žaludku potravu, čímž blokujeme spoustu zdraví prospěšných procesů a zejména nevstřebáváme tolik živin, jako když tělo skutečně nutně potřebuje nakrmit. Musel jsem také dostat z hlavy, že když nejím, tělo začne pálit svaly, protože několik hodin půstu na to nemá žádný vliv, tělo je začně pálit mnohem později a trochu z “nouze”. Takže ne, nepřijdete o svaly. Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet, jak dlouho dokážu vydržet bez jídla a jaké to bude mít benefity, či negativní aspekty.

Narazit můžeme na několik druhů IF, které se liší délkou samotného půstu, kdy nejíme vůbec nic a “feeding” fáze, tj. kdy hodujeme. Nejznámější je asi 16/8, tj 16 hodin půstu a 8 hodin jídla. Ten jsem vyzkoušel jako první. Zjistil jsem, že se adaptuji poměrně rychle. Vše, co musíte udělat pro 16 hodin půstu, je v základě vynechat snídani a jíst až oběd např. ve 13 hodin. Poslední jídlo ve 21 hodin večer. Snídaně pár dní bolela, ale byl jsem překvapen, jak rychle se tělo srovná a úplně vám přestane chybět.

 

„Po zhruba dvou týdnech začnete pozorovat, že jste ráno až nesnesitelně aktivní.“

 

Naopak po zhruba dvou týdnech začnete pozorovat, že jste ráno až nesnesitelně aktivní, dobře se soustředíte, nemáte žádné výpadky energie a prostě jedete. Dopoledne se tak většinou stane vaší nejproduktivnější částí dne a může za to právě půst. Vaše trávící soustava není zaměstnána jídlem a je přepnutá do úsporného režimu. Přestanete cítít hlad. A něco na tom je i z pohledu zvířat…

 

„Půjde lvice lovit, když je sytá? Nebo podává nejlepší výkon a loví, když je hladová?“

 

Po několika týdnech jsem začal pozorovat, že jsem zhubnul. To je ale dnešní optikou z velké části tím, že jsem zkrátka vynechal snídani a dostal se tak do deficitu. To je první fatální chyba IF, jeho smyslem totiž není jakkoliv omezovat stravu, pouze ji vměstnat do jednoho okna. Že vynechám snídani tak znamená, že ji někdy odpoledne v dalších jídlech musím dojíst. Pokud tedy samozřejmě není mým cílem pouze hubnutí. V opačném případě si dejte pozor, aby váš příjem byl stejný, jako když jste jedli „normálně“! Tělo ve feeding fázi touží po živinách a musíte jich dotat poměrně dost, nebrzděte to alkoholem, či velkým množstvím cukru, který s vámi zamává. Nebojte se také, že jídlo za celý den nesníte v daném čase. Jakmile si tělo na IF zvykne, budete se divit, kolik toho dokážete sníst.

Článek pokračuje druhou částí