Sleduj mě
Zpět na články
ž c

Jak přepnout na autopilota a vstávat o hodinu dříve, než normálně

9. 8. 2017

Moment roztlačení auta a občasné naprosté nepřemýšlení je něco, co pomáhá hned v několika oblastech života. Lidé mívají obecně buď problém s pravidelností, nebo čekají výsledky příliš brzy a “shoří” na krátkém úseku. Jak vytrvat den za dnem a dělat věci automaticky?

 

Abych byl realistický musím říct, že výsledky nepřijdou za týden, ani měsíc a ani rok, nemůže to být krátkodobý projekt, který když se podaří, skončí. Pokud k tomu takto přistupujete, nemá to smysl. Jako se vším v začátcích je to nepřirozené. Také jsem měl období pauz, kdy jsem zkrátka 2-3x vynechal trénink a pak z toho úplně vyskočil.

Postupem času jsem ale nastřádal měsíce nepřerušené práce a celá věc se začala stávat rutinou, úplně běžnou součástí týdne, jako je oběd, či vstávání. Nastavte si to na začátku stiktně a dodržujte to.

 

„Vyblokujte si kalendář a nikdy necouvejte.“

 

Čtyři roky zpátky, stějně jako dnes se mi občas nechce, ale řekněte si jednu věc: po tréninku nikdy nelituješ, že jsi na ten trénink šel. Lituješ akorát, že jsi nešel. Buďte na sebe pyšní.  Je to jen pár hodin za týden. Hodina denně je čas, který často strávíte v MHD. Večer u televize. Ráno před snídaní v posteli. Ta hodina tam vždy někde je, i když máte skutečně hodně nabitý program. Neustupujte z ní.

Kašlete na to, co si o tom myslí ostatní. Dnes je cool být hrozně “busy”, nemít čas je bráno jako společenský standard. Všichni to příjimají pokýváním hlavy a uznáním, že ten člověk je dříč. Co na tom, že jste nejspíš o to větší, abyste si trénink mohl dovolit. Budete terčem posměchu, když zmíníte, že každý druhý den přes pracovní hodiny chodíte cvičit. Buďte na to pyšní.

 

„Dnes je cool být hrozně “busy”, nemít čas je bráno jako společenský standard.“

 

Tréninky mám poměrně pevně dané v kalendáři. Mám 2-3 přes oběd a jeden večer na konci pracovního dne. Znamená to pro mě nechodit na hodinu někam na jídlo, ale jít místo toho cvičit a najíst se po té u práce. To je na začátek skutečně ideální, protože v tu chvíli nemáte možnost se moc vymluvit, že nemáte kdy. Prostě se nejděte flákat na oběd, alespoň ne každý den. Současně vím, že např. většinu práce musím dodělat do určitého času, abych si mohl trénink dovolit. Ideální balanc. Prokrastinace v tu chvíli nemá místo.

V těchto situacích jsem se začal učit a zdokonalovat v něčem, čemu říkám autopilot. Je to ona věc s “nepřemýšlením” zmíněná na začátku článku. Zjistil jsem, že velké množství rozhodnutí přehodnotím, když nad nimi zkrátka moc přemýšlím, typické “overthinking”. Co se stane, když ten budík o chvíli posunu, kolik mi pak zbude času na sprchu, co se stane, když na ten trénink odejdu později, v kolik se pak vrátím, v kolik mám další schůzky, jak si to posunu, co kdybych dnes vynechal a zítra tak radši odjel nohy a dnes odpočíval.

Stop. Naučte se tyto věci dělat s vypnutou hlavou. Prostě udělejte ten pohyb a nepřemýšlejte. Můžete začít přemýšelet až když budete v šatně, nebo venku z postele. Do té doby tu hlavu vypněte. Pak už se hodně těžko vrátíte.

Naučil jsem se tak vstávat každý den v 6.30, i když jsem byl roky člověk, který si rád pospal do 10. Zaprvé je samozřejmě důležité chodit spát normálně, protože 8 hodin spánku je skutečně důležitých, což si řekneme v článku o regeneraci. Zadruhé, nepřemýšlet ráno v 6.30 je vlastně docela jednoduché a toho je třeba využít.

 

„Jakmile zazvoní budík, prostě hoďte nohy z postele na zem a postavte se.“

 

Bez jediného přemýšlení, zamáčknutí budíku, čehokoliv. Jakmile stojíte, do té postele se už nevrátíte. Na autopilota půjdete postavit na kafe, i když ještě spíte. Během 15 minut ale začnete fungovat a v tu chvíli už maximálně těžíte z několika extra hodin pro váš den. Jelikož většina města ještě spí, vy máte naprosto nerušený čas na to si den naplánovat, hodinu si číst, nebo se jít proběhnout. Takto zahájený den má najednou úplně jinou hodnotu. A vážně to není těžké. Jen se hned postavte.

S tréninky to je dost podobné. Pokud je máte dobře naplánované, motivaci udělat práci včas, v určitý moment se prostě zvedněte, vemte tašku a jděte. Ne, nedívejte se ještě na kus feedu na Facebooku, neodepisujete ještě na jeden mail, který není urgentní. Klidně uprostřed konverzace zaklapnout, zvednout a jít. Beztak můžete ještě pár věcí vyřešit po cestě.

Nechte vaše nohy, ať vás odnesou, nepřemýšlejte, jděte na recepci, zaplaťe vstup, sedněte si v šatně, oblečte se, ukažte se. Pak už se těžko půjdete vysvléct a vrátíte se do kanceláře, protože se vám nechce. Přestaňte tyhle věci řešit, jsou to jednoduché úkony. Dělejte je automaticky. Nenechte se rozptylovat.

 

„Pak už se těžko půjdete vysvléct a vrátíte se do kanceláře, protože se vám nechce.“

 

Mé odchody na pravidelný trénink s Petrem Skokanem z ERS workout každý čtvrtek vypadají tak, že pracuji od časného rána, abych mohl zhruba ve 4 skončit s prací. Ano, možná se také šklebíte, že mám ale život, končit ve 4. Je ale rozdíl začít v 10 a v 7. Mám rád rychlou chůzi, přesunu se proto naprosto automaticky domů v tempu podobnému MHD, po cestě ještě mohu řesit konverzaci. Otevřu dveře bytu a je to full auto mode. Položím tašku s pracovními věcmi, vysvléknu se, natáhnu běžecké věci, beru batoh, do kterého dávám pití s BCAA a potrénikový protein, ručník.

Vše hodím na záda, telefon do ramenního holderu, sluchátka na uši, po schodech dolů play, hned venku start workout, rozbíhám se. Kdyby se mě někdo zeptal, co jsem dělal, měl bych pomalu okno. Běžím. Na tréninku jsem dříve, než tramvají a to mám ještě bonus tří rychlých kilometrů v nohách a na začátek tréninku rovnou rozehřátý, takže je na něj více času.

 

„Na tréninku jsem dříve, než tramvají a to mám ještě bonus tří rychlých kilometrů v nohách.“

 

A protože tyhle věci se nedají urychlit a kilometr najednou nezaběhnete o 2 minuty rychleji, musím odejít ve 4. Jinak bych doběhl pozdě. Zní to jako strašné klišé, ale tohle je vaše volba. Pokud říkáte, jak hrozně to chcete, nebo jak hrozně nemáte čas, odpovězte si, zda pro to uděláte něco srovnatelného. Ano, zní to možná hekticky, jde o minuty… ale večer si ty nohy na stůl klidně hoďte. Telefon na Do Not Disturb. Odpočívejte, nepracujte, užívejte si to. Jsem zastánce spíše sprintu přes den a pohodového výklusu a relaxu večer, než vytrvalostního běhu po celý den. To je pro mě skutečný work life ballance a současně klasické ballerské work hard, play hard.

 

Co si z toho odnést?

  1. Pár hodin z těch 168, které má týden, si na cvičení najde každý.
  2. Určete si pevné časy tréninků a odmítejte v ten čas cokoliv jiného. I kdybyste se měli vymluvit na „meeting“.
  3. Zkuste si budík posouvat po 10 minutách na dřívější čas. Dá vám to často i více než jednu nerušenou hodinu denně, které už se nebudete chtít vzdát.
  4. Pokud budete vstávat mezi 6. hodinou a 6.30, už nikdy si nebudete muset přenastavit budík. Stihnete i ty nejčasnější meetingy.
  5. Nepřemýšlejte nad jednoduchými věcmi. Vemte tašku a jděte. Postavte se hned po probuzení.
  6. Běhejte na trénink. Je to často rychlejší, než MHD a příjdete rovnou nastartovaní.
  7. Jeďte časově na doraz, ale najděte si chvíli, kdy čas neřešíte. Ideálně večer.